Procházku po kladských sakrálních památkách zahájíme u paty pevnosti, která stojí na místě původního hradu na Pevnostní hoře (Góra Forteczna). Dříve zde stávaly kostely sv. Martina, sv. Václava nebo augustiniánský klášter, které se však již nedochovaly.

Severní stranou náměstí jdeme směrem k ulici Łukasińskiego. Vedle České ulice (Czeska) se jedná o nejstarší ulici ve městě. Dříve se jmenovala Ząbkowicka a ležela na obchodní cestě spojující Prahu s Vratislaví. Na konci této ulice johanité ve 12. století postavili nemocnici a kapli. V současné době na tomto místě stojí kostel sv. Jiří a sv. Vojtěcha a Krista Krále a klášter klarisek. Stavbu kostela v 15. století podpořil kladský hrabě Henryk Starszy. Kostel byl později mnohokrát přestavován. Dlouhá léta byl turisty opomíjen, což se však po nedávném nálezu změnilo. V roce 2015 byly na klenbě pod vrstvami barvy objeveny zapomenuté fresky, jejichž autorem byl Karol Dankwart, slavný barokní umělec, dvorní malíř krále Jana III. Sobieského. Dankwart je mj. autorem malířské výzdoby baziliky na Jasné hoře v Čenstochové. Cenné kladské fresky jsou v současné době odkrývány a zkoumají je odborníci, kteří je zakonzervují.

Stejnou cestou se vrátíme do centra a po levé straně mineme kapli sv. Marie Magdaleny postavenou v 19. století v tzv. obloukovém stylu. Kaple byla součástí bývalé městské nemocnice. Na průčelí ve výšce druhého patra spatříme sochu Dobrého pastýře. Každou první neděli v měsíci se v této kapli koná tridentská mše, která je vedena v tradičním římském ritu.

Na náměstí odbočíme doleva na gotický most sv. Jana, jehož stavba byla zahájena na konci 13. století. Na jeho zábradlí stojí 6 barokních sousoší, díky čemuž je most často přirovnávám k pražskému Karlovu mostu. Nejstarším sousoším je Pieta z roku 1655. Výstavba dalších soch byla zahájena na začátku 18. století. Znázorňují českého panovníka sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, ochránce před povodněmi (tělo umučeného pražského kanovníka Jana Nepomuckého bylo na rozkaz českého krále Václava IV. shozeno do Vltavy), sv. Františka Xaverského – patrona města, dále Ukřižování a sousoší sv. Trojice s korunováním Nejsvětější Panny Marie. Zhotovení posledně zmiňovaného sousoší financoval baron Franz Ferdinand von Fitschen jako prosbu o odpuštění za zločin svého otce Otty, jenž zabil svou ženu Barbaru

Z mostu nad kanálem Młynówka sejdeme na ostrov Piasek (Wyspa Piasek). Pohled od mostu malebně uzavírá pravidelná budova kláštera františkánů, kteří se zde usadili ve 13. století. Klášterní komplex ležel za městskými hradbami a v důsledku válek nebo povodní byl mnohokrát poničen. Stavba dnešní podoby Kostela Panny Marie Růžencové byla zahájena v roce 1629. Práce však trvaly velmi dlouho. Klášter byl dokonce dostavěn až roku 1731. Již v roce 1783 klášter zaplavila další velká vlna. A dodnes jsou na kostelních zdech patrné stopy po poslední povodni z roku 1997. Zajímavý je zejména velký refektář (10 x 18 m). Na jeho klenbě se dochovaly fresky z roku 1744, jejichž autorem je Felix Antonín Scheffler, přezdívaný slezský Rafael. Nástěnné malby zachycují svatou Trojici, Nejsvětější Pannu Marii, sv. Františka a další světce, církevní Otce, mučedníky a souvěrce. Fresky dále znázorňují rozdělení františkánských řádů: mužský františkánský řád (františkáni), ženský řád (klarisky), a sekulární františkánský řád (terciáři).

Z ostrova Piasek pokračujeme přes Františkánské náměstí (plac Franciszkański), na kterém stojí socha patrona řádu, a dále ulicí Daszyńskiego přes Park Sybiraków ke schodišti vedoucímu do ulice Zawiszy Czarnego. Míříme k jezuitskému kostelu na Kostelním náměstí (plac Kościelny). Gotický kolegiátní kostel Nejsvětější Panny Marie je v současné době nejstarším kostelem ve městě. Základní kámen položili johanité v roce 1344 z iniciativy pražského biskupa Arnošta z Pardubic. Když Arnošt z Pardubic v roce 1364 zemřel, zanechal závěť, v níž odkázal velké finance na stavbu kostela. Budoucí arcibiskup v mládí chodil do kladské školy řádu maltézských rytířů (johanitů). Nebyl to však pracovitý a pobožný žák. Legenda praví, že se rozhodl pro radikální změnu a službu Bohu ve chvíli, kdy od něj po modlitbě Madona z obrazu na oltáři odvrátila tvář. V kostele se nachází náhrobek a bílý mramorový pomník klečícího arcibiskupa Arnošta, který v roce 1864 vyhotovil německý sochař Johannes Janda. Z augustiniánského kláštera spojeného s osobou Arnošta z Pardubic pochází rovněž socha, jež je dnes umístěna v kapli sv. Jakuba sousedící s kostelem. Jedná se o Madonu s čížkem, precizní dřevořezbu z druhé poloviny 14. století. V roce 1642 se město po třicetileté válce dostalo opět pod vládu katolických Habsburků a gotický chrám připadl jezuitům, kteří zahájili jeho intenzivní přestavbu. Strohý interiér kolegiátního kostela proměnila mimořádně bohatá barokní výzdoba. Uprostřed se nachází hlavní oltář (1727–1729), jehož autorem je vratislavský jezuita Christopher Tausch. Na oltáři pod baldachýnem je umístěna bohatě zdobená gotická soška Madony z lipového dřeva pocházející z roku 1450. Mezi otvory empory se nacházejí busty 14 patronů Kladska. Mezi nejcennější prvky výzdoby se řadí díla řezbáře Michaela Klahra staršího: kazatelna, zpovědnice a varhanní prospekt.

Z Kostela Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie se vydáme podél bývalé jezuitské koleje uličkou pojmenovanou po blahořečeném Gerhardu Hirschfelderovi. Německý kněz, duchovní kladské mládeže a odpůrce národního socialismu byl v roce 1941 zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Dachau, kde zemřel.

Procházku po kladských sakrálních památkách zakončíme u pozdně barokního mariánského sloupu na západní straně radnice. Zhotovení sochy Nejsvětější Panny Marie financovali v roce 1680 městští radní, jezuité a farář z Różanky na památku morové epidemie a požáru města. U sochy Panny Marie na vrcholu sloupu jsou vyobrazeni archanděl Gabriel, anděl strážný, sv. Josef a sv. Florián. V nárožích soklu pak stojí sochy čtyř světců – ochránců proti moru: Františka Xaverského, Karla Boromejského, Rocha a Šebestiána. Ve výklenku je umístěna socha spící sv. Rozálie, další protimorové patronky. Mariánské sloupy byly pro umění v zemích habsburské monarchie v 17. a 18. století typické. Zajímavostí je, že vzorem kladského sloupu byl mariánský sloup v Praze, jehož základní kámen byl položen v roce 1650 a který byl v roce 1918 svržen davem lidí, již v něm viděli symbol habsburského režimu.

Ti nejvytrvalejší milovníci církevních památek se mohou od mariánského sloupu vydat na další výlet po stopách řezeb, soch a kapliček, kterých je ve městě a jeho blízkém okolí opravdu mnoho.