Muzeum země kladské se nachází v barokní budově bývalého jezuitského konviktu. Konvikt, tedy bývalý internát pro studenty nedalekého jezuitského kolegia (nyní Gymnázia Chrabrého) byl postaven v období od 20. let 17. století do poloviny 18. století. Mezi jeho projektanty a staviteli se skví jména nejvýznamnějších pražských architektů té doby, jakými byli Carlo Lurago a Andrea Carove.

Kladské muzeum působí od roku 1963. První jeho sídlo se nacházelo v budově bývalého velitelství kladské posádky nedaleko Náměstí (Rynek) v řadě domů u paty pevnosti. Prvním ředitelem byl umělecký malíř pocházející ze Lvova, absolvent krakovské Akademie výtvarných umění, Wacław Brejter. Po několikaleté činnosti a přípravě některých důležitých výstav (mj. „Město pod městem“, „10 století Kladska“) se muselo v důsledku propadání podzemí pod kladským starým městem muzeum přestěhovat, neboť budově hrozilo sesunutí. Tehdejší sbírky byly v roce 1968 přemístěny do renesančního dvora v obci Jaszkowa Górna. Roku 1971 pak město určilo pro muzejní účely současnou budovu v ulici Łukasiewicza 4.

Celý objekt byl v letech 1976–1986 od základu opraven, opět získal původní lesk a zachoval si přitom všechny prvky památky – stylovou fasádu a původní vnější architektonické členění a výzdobu, současně byla stavba uzpůsobena expozičně-muzejním účelům. Nové sídlo Muzea země kladské bylo otevřeno v prosinci 1986.

V přízemí se v původním refektáři konviktu nachází muzejní knihovna s pěknou výzdobou a bohatými knižními sbírkami o regionu a z regionu. V prvním a druhém patře se nacházejí: barokní „Zlatý“ salón, koncertní síň (v původní kapli sv. Aloise Gonzagy, patrona konviktu) a prostorné výstavní sály.

  • 25
  • 28
  • 29
  • 30
  • 34
  • 36
  • 39
  • 40

V koncertní síni se nachází kopie gotického obrazu Madonny Kladské z poloviny 14. století, jejž kladskému kostelu věnoval Arnošt z Pardubic, s Kladskem spojený pražský arcibiskup (originál obrazu se nachází v Gemäldegalerie v Berlíně). V nově dostavěné části objektu se nacházejí sklady a pracovny.

Na vnitřním nádvoří se nachází lapidárium.

Pro návštěvníky je také zpřístupněno středověké, více než 6 metrů hluboké podzemí, kde je představen každodenní život někdejších kladských obyvatel.

V Muzeu země kladské nalezneme bohaté sbírky regionálií, ať už historických, archeologických, etnografických, uměleckých nebo přírodních, spojených s kladským regionem. Muzeum vlastní sbírky slezských hodin, uměleckého skla, numismatické sbírky, sbírky cínů, malířství, grafik a kreseb nebo map a plánů země kladské, které jsou prezentovány na stálých či časových výstavách. V rámci krátkodobých výstav jsou také představovány počiny současných umělců spojených s regionem.

V muzeu se konají koncerty, výstavy, konference či vědecké programy; muzeum rovněž vede vzdělávací, popularizační, nakladatelskou a výzkumnou činnost.

Stálé výstavy:

Z dějin Kladska
Výstava je věnována tisícileté historii Kladska. V podzemí a v přízemí muzea jsou představeny dějiny města od první zmínky v Kosmově „Kronice Čechů“ až po tisíciletou povodeň, jež město zasáhla v roce 1997.

Oči času. Mechanické hodiny populární ve Slezsku v 19. století a v 1. polovině 20. století
Na výstavě jsou shromážděny např. skříňové, stolní, krbové, sluneční hodiny, ale také kapesní hodinky či hrací strojky.

Současné kladské umělecké sklo na pozadí sklářské tradice země kladské
Výstava představuje historický vývoj sklářského průmyslu v kladském regionu od poloviny 14. století do 90. let 20. století a sbírku 200 unikátních děl návrhářů a sklářských umělců, kteří žili v Kladsku a působili v dolnoslezských hutích po roce 1945.