Kladské historické centrum to jsou dokonale dochované světské a sakrální památky, z nichž téměř každá představuje charakteristický prvek městské krajiny. Při pohledu na kladskou pevnost, radnici, věž jezuitského nebo minoritského kostela jsme si hned jisti, že se nacházíme v Kladsku. A k těmto místům ze všech stran vedou kouzelné uličky plné stop bohaté historie města a jeho obyvatel.

Kladsko, nejstarší a největší město regionu, bylo po staletí významným komunikačním, ekonomickým a obranným centrem. V dochované architektonické tkáni města lze vidět vlivy české, německé a polské kultury, které se zde historicky proplétaly a doplňovaly. Město si uchovalo mnohé ze své dřívější atmosféry a na každém kroku zde můžeme narazit na stopy gotiky, renesance, baroka, klasicismu, secese nebo eklektismu. Zveme vás k procházce po kladském historickém centru.

Náš výlet začíná u městské radnice – novorenesanční budovy postavené v letech 1887–1890 podle návrhu německého architekta Ewalda Bergera. Zmínky o existenci první radnice v Kladsku pocházejí z roku 1342, i když město získalo městská práva už ve 13. století. Požáry, které po staletí sužovaly město, se postaraly o to, že každá další radnice byla vystavěna téměř od základů. Nejstarší dochovanou část dnešní radnice tvoří středověká věž s renesanční galerií v patře, zakončenou barokní jehlicí. Střechu a průčelí bohatě zdobí architektonické detaily. V roce 1896 byly na budově nainstalovány hodiny držené sochou lva z kladského erbu. Radnice je i dnes sídlem městských úřadů.

Mezi okolními městskými domy na náměstí Boleslava Chrabrého přitahují pozornost na fasádách budov se nacházející sošky mouřenína, jelena a medvěda (domy č. 13, 5, 9).

Druhou zastávku si uděláme u kolumnie maryjnej. stojícího na svažujícím se kopci vedle radnice. Byl vztyčen v roce 1680 po v Kladsku řádící epidemii moru, která si vyžádala 1500 obětí a měl v budoucnu chránit obyvatele před nákazami a živelnými pohromami.

Ve čtyřech rozích na zábradlí stojí sochy patronů chránících před nakažlivými nemocemi: sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Karla Boromejského a sv. Františka Xaverského - patrona Kladska. Při obdivování původně renesančních a barokních domů měšťanů a kupců, jejichž dnešní vzhled se vytvořil na přelomu 19. a 20. stol. za sebou necháme pevnost, vstoupíme do ul. Armii Krajowej. Zatímco míjíme na moha budovách dochované renesanční portály, vyplatí se i zvednout pohled poněkud vzhůru, protože vyšší patra měšťanských domů, kolem nichž procházíme, nás okouzlí jedinečnými detaily a bohatými ornamenty, což svědčí jak o talentu dávných architektů, tak o bohatství jejich obyvatel (nejzajímavější domy č. 7, 11, 15).

Po hlavní trase zabočíme doleva a vstoupíme do ul. Wojska Polskiego. Před sebou uvidíme charakteristické podloubí dřívějšího jezuitského kolegia (dnes Gymnázium B. Chrabrého) a pokud odbočíme doprava, narazíme na Muzeum Kladska, sídlící ve zdech jezuitského konviktu z 17. století (projekt pražského mistra Carla Luraga), kde si krom jiného můžeme prohlédnout např. zajímavou výstavu „Z dějin Kladska“. Procházková trasa historickým centrem nás nyní vede doleva, přímo do ve městě nejstaršího dochovaného kostela Nanebevzetí Panny Marie (jezuitský kostel). Stavba kapituly byla zahájena v 14. stol. na příkaz s Kladskem spojeného prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (jeho náhrobek a pomník si můžeme prohlédnout uvnitř kostela). Pro stavbu jsou charakteristické dvě věže s různou výškou (starší a vyšší se říká Bílá, pozdější a nižší Černá). Strohé pozdně gotické zdi ukrývají přepychový barokní interiér - štuky na klenbách, krásně vyřezávané zpovědnice, oltáře, varhany, kazatelnu a sochy, obrazy a epitafy.

Po opuštění farního kostela se po strmých schodech vydáme dolů na jihozápad, po lávce přejdeme přes Mlýnovku směrem ke kostelu Panny Marie Růžencové (s minoritským klášterem) ležícímu u Nisy, na ostrově Písek. Současnou podobu má od konce 18. stol. U vstupu do kostela vlevo je vyznačena výška, kam v něm dosahovala voda během tisícileté vody v roce 1997. Na ostrově Písek se můžeme chvíli procházet ulicemi Grottgera, Braci Gierymskich, Matejki, kde se dobře dochovala atmosféra Kladska 17. a 18. století.

Na konec své kroky nasměrujeme na gotický most – podle některých nejkrásnější památku Kladska. Most sv. Jana bývá pro svou podobu a výzdobu přirovnáván ke Karlově mostu v Praze a i když je menší, víme zcela jistě, že je o něco starší než on - jedna ze zmínek v pramenech uvádí jako rok zahájení výstavby mostu rok 1281. Podle legendy byl kamenné pískovcové stavební kvádry spojované maltou ze slepičích vajec, které byli obyvatelé města a okolí nuceni na stavbu dodávat. Sochy zdobící most byly objednány později (16.-18. stol.). A tak, pokud jdeme po mostě směrem dolů, vidíme postupně na pravé straně sochy: sv. Františka Xaverského, Krista na kříži, Nejsvětější Trojice a Korunovace Panny Marie, po levé: sv. Václava, Pietu a sv. Jana Nepomuckého. Z mostu můžeme obdivovat zbytky středověkých městských hradeb a náměstí pod mostem, na kterém se konají městské akce.

Vydáme se nahoru ul. Wita Stwosza a vyjdeme přímo proti barokní fontáně se sochou korunovaného lva opírajícího se o erbovní štít města a proti replice městského pranýře , ze 16. století, které stojí před vstupem do radnice, kde naše procházka začala.

Procházka kladským historickým centrem se nemusí omezit na jednorázovou turistickou výpravu, po níž nám zůstanou jen krásné vzpomínky, protože kladské památky a ulice ukrývají tolik tajemství a překvapení, že se vyplatí vyrazit je po nějaké době objevovat znovu..