Tento nádherný chrám je nejkrásnější dochovaný kladský kostel. Při obdivování jeho bohaté architektury, dekorací a vybavení interiéru jsme svědky vzrušující historie stavby.

První zmínky o stavbě kostela na tomto místě pocházejí ještě z roku 1194. Můžeme se ovšem domnívat, že tehdy šlo ještě o velmi skromný, dřevěný kostelík. Základní kámen současné budovy položili v roce 1344 kladští johanité. Kladsko, které bylo součástí českého království, se tehdy ocitlo, z církevního hlediska, v nově vytvořené pražské arcidiecézi. Samotná stavba kostela začala ale teprve po smrti jeho hlavního fundátora - prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Když v roce 1364 umíral, odkázal značnou peněžitou částku na pokračování stavby. Klikaté cesty osudu, neustálé války a požáry, které sužovaly město, způsobily, že se stavba kostela stále prodlužovala. Do období husitských válek se podařilo vztyčit zdi trojlodní baziliky. Práce se dočkaly obnovení v roce 1462. Tehdy se začalo se stavbou jižní věže, které se říká Bílá. Na jejích vnějších schodech se dodnes dochoval znak maltézského kříže a letopočet 1465. Ve skutečnosti ale její stavba skončila o tři roky později. Severní - Černá - věž se začala stavět v roce 1487, ale dokončit se ji podařilo až v 16. století. Charakter architektury a zařízení interiéru kladského chrámu nejsilněji formovala pozdní gotika a především baroko.

S Arnoštem z Pardubic, hlavním fundátorem farního kostela, se pojila celá řada pověstí. Obyvatelé Kladska ho považovali za svatého, i když se kanonizace nikdy nedočkal. Údajně se v době svého mládí, kdy navštěvoval kladskou školu johanitů, stal svědkem zázraku, který navždy proměnil jeho život. Mladý Arnošt se, jako syn kladského kastelána, pyšnil svým původem. Během probíhající pobožnosti, při zpívání hymnu „Salve Regina” se spolužáky uviděl, jak na hlavním oltáři stojící socha Panny Marie k němu otočila obličej. Jak hlásá pozdější legenda, arcibiskup tehdy prožil duchovní obrodu a stal se velkým ctitelem Panny Marie.

Zázraky se údajně odehrávaly také po jeho smrti. Arcibiskup byl v souladu s vlastním přáním pohřben v knížecí kryptě jím založeného kostela Nanebevzetí Panny Marie. Na podlaze nad kryptou byl postaven z pískovce vysochaný náhrobek představující postavu Arnošta. Své místo našel na tumbě zhotovené z červeného mramoru. Nedávno vztyčený náhrobek ale záhy za tajemných okolností popraskal. Soudobí měšťané uznali, že jde o výsledek nějaké nadlidské síly... Navíc v roce 1468 z náhrobku arcibiskupa dvakrát začal vytékat tajemný olej. Údajně měl záhadné vlastnosti: vydával příjemnou vůni, nehořel a neplaval na vodě. Kladští obyvatelé shledali, že má zázračné vlastnosti. Bylo ho tolik, že ho sbírali lžícemi do nádob. Šlo o pro kladské katolíky těžké období, protože v Kladském hrabství se tehdy nekonaly mše svaté, pohřby ani kázání. Na městě ležela klatba, kterou papež uvalil na krále Jiřího z Poděbrad. Byl to husita a majitel Kladského hrabství. Kouzelný olej se pro Kladské stal důkazem, že arcibiskup na Kladsko a jeho obyvatele nezapomněl dokonce ani po své smrti.

V roce 1562 chrám převzali protestanté. Katolické pobožnosti johanitů tehdy probíhaly jen v kapli sv. Jakuba a v jižní lodi kostela. Ale už na konci 16. století byli do Kladska přivedeni jezuité, kteří zahájili intenzivní rekatolizační akci. V roce 1624, díky podpoře císaře Ferdinanda II. Habsburského, zakoupili kostel a komendu od ve městě čím dál méně oblíbených johanitů. Okamžitě se intenzivně pustili do díla, nejen v duchovní sféře, ale také připraveného bohatého architektonického programu. Kromě prací na farním kostele věnovali mnoho pozornosti konviktu a koleji budovaným u fary. Celý plán se vlastně sestával ze dvou etap. Během první barokní přestavby byly vystavěny např. tři kaple se sakristií v jižní lodi a kaple zesnulých, která přiléhá přímo k severní lodi. V rodinné kryptě tam byl pochován její fundátor, hrabě Montani z Oldřichovic. Navíc kladští jezuité přivedli severoitalské štukatéry, kteří v letech 1660-1670 provedli modernizaci interiéru.

Druhá etapa proměny kostela proběhla v 1. pol. 18. století. Tehdy vznikly hlavní prvky vybavení kostela, které se dochovaly dodnes: kazatelna, oltář, varhanní kůr a zpovědnice. Toto období se vyznačuje především dokonalým sochařstvím: mnoho jeho projevů můžeme obdivovat přímo ve farním kostele. Mezi umělci pracujícími na zakázku kladských jezuitů zaujímá čelní místo Michael Klahr starší. V letech 1717-1725 zhotovil např. jednotlivé sochy, kazatelnu, zpovědnice a ornamentální a figurální dekoraci varhanního prospektu. Sám umělec pocházel z kladského regionu a učil se v dílně Karla Sebastiana Flackera, který dorazil z Rakouska. Tradici klahrovské dílny udržovali i jeho potomci, až do začátku 19. století. Co se samotného farního kostela Nanebevzetí Panny Marie týče, dostal se po zrušení jezuitů v roce 1776 pod patronát Královsko-pruské školní rady. Pod vojensko-administrativní pruskou vládou byly architektonické sakrální památky po delší dobu ponechány vlastnímu osudu. Teprve v roce 1814, po obnovení zákonu, se o chrám začali znovu starat jezuité, kteří zde zůstali dodnes. V pětisté výročí skonu zaslouženého fundátora Arnošta byl přenesen rozpadající se náhrobek arcibiskupa z hlavní lodi a postaven do severní boční lodi. O něco dříve, v letech 1836-1841, proběhla renovace kostela.