Kladsko (Kłodzko) je nejstarší a největší město kladského regionu. Jeho rozvoj a význam v mnohém ovlivnila strategická poloha mezi údolím Kladské Nisy a Pevnostní horou (Góra Forteczna, 369 m n. m.). Od středověku bylo město komunikačním, obranným a obchodním centrem. Dějiny Kladska utváří společná historie Čechů, Němců a Poláků, katolíků, protestantů, Židů, řemeslníků, kupců, řeholníků a vojáků. Dnešní Kladsko je jedním z nejkrásnějších měst Dolního Slezska, je to kulturní a turistické centrum polsko-českého příhraničí. Vděčí za to minulým staletím, kdy se rozvíjelo na pomezí kultur, náboženství a profesí.

První zmínka o městě pochází z „Kosmovy kroniky české“. Stojí v ní, že v roce 981 zemřel otec. sv. Vojtěcha, český kníže Slavník, v jehož vlastnictví byl hrad nazvaný castellum Kladsko ležící na břehu Nisy. Archeologické nálezy a historické dokumenty týkající se dané oblasti však dokládají, že hrad na jantarové stezce mezi Polskem a Čechami musel stát mnohem dříve.

V 11. století se Kladsko stává předmětem častých polsko-českých sporů a střídavě je v rukou Piastovců nebo Přemyslovců. Roku 1114 dřevěný hrad celkově vypálil český kníže Soběslav, který již v roce 1129 staví hrad znovu, tentokrát částečně zděný. Na základě mírové dohody předává Boleslav Křivoústý 30. května 1137 Kladsko Soběslavovi, a na několik desetiletí se tak panství ocitá pod českou nadvládou. V roce 1200 je tu kromě hradu i trhová osada, dva kostely a nemocnice. Za vlády českého krále Přemysla Otakara II., mezi lety 1253–1278, je pak na místě původní osady na základě německého práva založeno město. Nejstarší dochovaný dokument s městskou pečetí pochází z roku 1305. Ve 14. století zasahují Kladsko četné katastrofy: epidemie, požáry a povodně, z nichž nejtragičtější postihla město v roce 1310. Padlo jí tehdy za oběť více než tisíc osob. I přes tyto potíže zažívá město ekonomický rozkvět, zejména díky tomu, že mu byla udělována další práva. V té době je v Kladsku jedna z nejlepších škol ve Slezsku a klášterní knihovna. Dochází k rozvoji řemeslnických cechů, kterých je ve městě již více než 30. Počátek 15. století je obdobím husitských válek. V roce 1428 město odolává nájezdům husitských oddílů, ale již roku 1453 se stává majetkem husitského krále Jiřího z Poděbrad. Ten v roce 1459 povýšil celou oblast Kladska na samostatné hrabství.

16. století je obdobím rozkvětu Kladska, ale rovněž érou častých povodní a požárů. V roce 1526 se město dostává pod vládu habsburské dynastie. O jeho rozvoj se nejvíce zasloužil kníže Arnošt Bavorský (od roku 1549). Ve druhé polovině 16. století se v centru města nacházelo 275 nemovitostí, včetně mnoha renesančních zděných domů. Než se Kladsko stalo jedním z dějišť třicetileté války (1618–1648) mezi katolíky a protestanty, žili ve městě téměř výhradně protestanti. Několik týdnů trvající obléhání Kladska vojskem válčícím na straně katolického krále Ferdinanda II. skončilo v roce 1622 kapitulací. Obrovské materiální i lidské ztráty uvrhly město na několik desetiletí do hluboké hospodářské krize. V té době se však do Kladska opět dostali jezuité. A díky nim zde vzkvétalo školství a intelektuální a kulturní život.

Další důležitou etapou v dějinách města byla první slezská válka (1740–1742) mezi Rakouskem a Pruskem.  Ve sporu o Slezsko zvítězil Fridrich II. Veliký, a roku 1742 se tak Kladské hrabství na více než 200 let dostalo pod pruskou nadvládu. Z Kladska se stalo posádkové město. Systém městského opevnění včetně pevnosti byl od té doby rozšiřován a zpevňován a v té době vznikl mj. donjon. Během napoleonských válek (1803–1815) Francouzi pod vedením Jérôma Bonaparta po několikaměsíčních bojích v červnu roku 1807 donutili obránce pevnosti kapitulovat, a to i přes její vynikající obranný systém. Kladsko však i nadále zůstává pod pruskou nadvládou. Ve druhé polovině 19. století se Kladsko začíná úspěšně rozrůstat za hranice městských hradeb, čímž ztrácí svůj čistě vojenský charakter. V té době vznikl mimo jiné vodovod (1886), byla sem přivedena železniční trať (1874) a bylo postaveno vězení (1887) a soud (1897). Tuto etapu přerušilo vypuknutí 1. světové války a později meziválečná krize. Městu se však velké dění vyhýbalo a život zde plynul celkem normálně.

Za 2. světové války bylo v kladské pevnosti zřízeno nechvalně proslulé vězení, kde byli drženi váleční zajatci a němečtí dezertéři. Od roku 1944 tam působila i zbrojovka koncernu AEG, která vyráběla součásti do ponorek (U-boot) a do raket V1 a V2. 2. června 1945 převzalo správu nad městem Polsko a většina německých obyvatel byla vysídlena. Z nejdůležitějších událostí poválečného období je třeba zmínit akci na záchranu starého města v letech 1958–1976 a tisíciletou povodeň z roku 1997. V noci ze 7. na 8. července 1997 v důsledku silných dešťů stoupla hladina Kladské Nisy o více než 8,7 m nad obvyklou úroveň a řeka zatopila ulice a zničila mnoho budov, zejména v okolí ostrova Piasek a ve východní části města.

Stopy mnohých z těchto událostí možná na první pohled nejsou patrné, jsou však v Kladsku přítomné. Atmosféru více než tisíciletého města můžeme pocítit téměř na každém kroku.

• Podle některých zdrojů v Kladsku v roce 1398 vznikl Floriánský žaltář (Psałterz floriański) – jedna z nejstarších památek polského písemnictví.
• V roce 1800 pobýval v Kladsku během své cesty po Slezsku John Quincy Adams, pozdější šestý prezident Spojených států amerických.
• Důležitým zaměstnáním místních obyvatel bylo pivovarnictví; v roce 1410 mělo až 190 domů právo vařit tento nápoj a do roku 1945 ve městě existovalo 8 pivovarů.
• V Kladsku se natáčela 18. a 21. epizoda slavného polského seriálu Čtyři z tanku a pes.

• sv. Vojtěch (956–997) – jeho otec Slavník byl v 10. století majitelem kladského hradu
• Arnošt z Pardubic (1297–1364) – první pražský arcibiskup a kancléř Univerzity Karlovy se narodil a je pochován v Kladsku
• Anna Zelenay (1925–1970) – kladská básnířka
• Emil Czech (1908–1978) – polský voják, který při dobytí Monte Cassina v roce 1944 odehrál na troskách kláštera mariánský hejnal