Kłodzko - www.klodzko.pl

Podrobnosti

Středověké a raně novověké Kladsko bylo vybaveno několika desítkami veřejných a soukromých studní, které byly rozmístěny po okruhu městských hradeb a v zástavbě na Zámkové hoře (tam se využívalo 5 studní, nejstarší pocházela z roku 1393 a nazývala se Tumská, nejhlubší byla Pekařská (Piekarska) s hloubkou kolem 60 m). Největší spotřebu vody, čerpané ze studní, měl potravinářský průmysl (zvláště pivovarnictví). Za účelem konzumace čerpali vodu ze studní obvykle chudí obyvatelé města. Vzhledem ke geologickému složení Kladska byla výstavba, lépe řečeno hloubení studní, úkolem obtížným a časově náročným, zvláště ve výše položených částech města. Jedna z kladských legend se týká hloubení Tumské studny na Zámkové hoře, která se přisuzuje jakémusi ševci Czesławowi. Pracovitý řemeslník v průběhu 9 let vykopal v celistvé skále studnu o hloubce kolem 30 m a o průměru 2 m. Jeho denní těžba se vešla do jeho kožené ševcovské zástěry. K čerpávání vody z této studny sloužil páternoster – zařízení bylo takto nazvané kvůli modlitbě otčenáš, jehož odříkání trvalo tak dlouho jako vytahování vody ze studny. Význam městských studní se snížil díky zavedení vodovodu v roce 1540. Vodovod napájel studny a ty od té doby plnily funkci vodojemu.

Studny, které byly jedinými a spolehlivými zdroji pitné vody, byly střeženy a chráněny, zvláště v době války. Soukromé studny byly oplocovány kvůli omezení přístupu cizích lidí. Nicméně jedna z legend říká, že v roce 1806 došlo k otravě Pekařské studny, nacházející se na Zámkové hoře v oblasti pevnostní zástavby. Podle záznamů se tohoto činu dopustila Charlotta Ursini – obyvatelka Kladska a stoupenkyně napoleonské armády, která v té době obléhala město. Tím, že vyvolala u posádky pevnosti žaludeční potíže a celkovou slabost, měla Charlotta Ursini dohnat pruské vojáky ke kapitulaci.

Jiná legenda vypráví historku z doby obléhání Kladska rakouskými císařskými vojsky v roce 1622, kdy byla v městských studnách otrávena voda. Jedinými zdroji čisté vody tehdy byly podzemní privátní studny, mezi jinými studna bohatého kupce Honzy a chtivého pekaře Ernesta. Pekař zvětřil dobrý výdělek a začal vodu ze své studny prodávat. Naopak Honza soucítil s měšťany v nepřízni osudu a dovolil jim využívat vlastní studnu bez omezení. Chtivý Ernest, nespokojený se štědrostí kupce, požadoval od všech, kdo si u něj koupili chléb, aby si koupili také vodu. Dohra této historky nebyla pro pekaře vlídná...

Veřejné popravy byly v Kladsku vykonávány od středověku do 19. století. Stálá šibenice ve městě byla znamením vlastnictví privilegií k vykonávání trestů smrti na těch, kteří nedodržovali zákony a morální zásady. Poslední poprava zde byla vykonána v roce 1850. Kat sťal sekerou nějakého Treutlera za vraždu sedláka z Drogosławi. Tresty byly vykonávány na šibenici za městem u cesty do Zlatého Stoku a u pranýře před radnicí. Pranýř se v kladských pramenech objevil v letech 1551-1552. Měl být zakončen soškou sedláka s pytlem obilí. Vedle pranýře se stavělo dřevěné popraviště, na kterém se popravovali odsouzenci k setnutí mečem. V listinách města Kladska byly zaznamenány následující tresty: pověšení, stětí, lámání kolem, vláčení na místo popravy a naražení na kůl, trhání kleštěmi a upálení, natažení na kolo, pohřbení zaživa, čtvrcení, stětí a probodnutí srdce kůlem.

V 17. století pod kladskou katovnu spadalo 60 okolních obcí.

Pivo bylo od středověku do novověkých časů základním nápojem ve městech dávného Dolního Slezska.  Voda, často znečištěná, způsobovala nemoci trávicího ústrojí a přenášela bacily. Pivo, podstatně slabší než to dnešní, bylo značně bezpečnější. Pili ho všichni, dospělí i děti.  Podávalo se dokonce nemocným ve nemocničních budovách.  Požívání piva bylo povoleno také v době půstu.  Průměrná denní spotřeba piva byla v té době kolem 2 litrů na osobu.

Kladské ječné a pšeničné pivo bylo ve Slezsku známé svou vynikající kvalitou a jeho produkce v Kladsku, kterou provozovali sladovníci a pivovarníci, byla důležitou a častou činností měšťanů.  Privilegium vaření piva bylo regulováno místní právní normou. Už ve středověku toto privilegium mělo asi 200 domů v Kladsku.  V 15. století se zvláštní rada, jmenovaná městskými radními, zabývala prověřováním, v jaké míře probíhá produkce piva pod kladskými domy a jestli se shoduje s množstvím uvedeným v privilegiích.  Tato informace je původním potvrzením využívání podzemních prostor nejen jako místa na uskladňování piva, ale také jako sladovny.

Zavedení úřadu kata se váže ke vzniku soudnictví a prvních zákonů německého práva. První zmínky o profesionálních katech se v pramenech objevují ve 13. století,  ale  profesionalizace katovského povolání a právní úpravy s ním spojené se vyvíjely pomalu.  

K povinnostem kata zpočátku patřilo vykonávání tělesných trestů, ale postupem času se jeho povinnosti rozšířily o mučení a mnoho jiných „nečistých” funkcí ve městě.  Kat měl dbát o mučírnu, o její osvětlení, vybavení, technický stav zařízení k vykonávání trestů na území města, dohlížet na popraviště a káznici, na stav těl vystavených na očích veřejnosti po popravě, dbát o čistotu v městském vězení, uklízet nečistoty z městských ulic, vykonávat dozor nad veřejným domem. Ta poslední funkce, na první pohled administrativní, byla ve skutečnosti legalizovaným kuplířstvím a pasáctvím.

Katovské povolání
Kat dostával stálý plat z městské pokladny a také naturálie.  Ne každé město si mohlo dovolit vlastního kata.  V takovém případě se muselo postarat o jeho vypůjčení z jiného zámožnějšího města.  
Dobře vykonaný rozsudek ve velké míře záležel na vůli, dovednosti a laskavosti městského kata.  K získání oprávnění katovského mistra musel učeň projít učením u samostatného a zkušeného popravčího.  Učení bylo mnoholeté, a v případě synů kata, probíhalo od nejútlejšího věku.  Od osob vykonávajících tuto profesi se vyžadovala hlavně dokonalost v usmrcování, vykonávání trestu bitím, cejchování odsouzenců a utínání jim částí těla, mučení, ale i následného léčení ran. Za fušeřinu kat odpovídal další kariérou, někdy zdravím nebo vlastním životem.

Kat a jiní obyvatelé města
Měšťané se ke katovi chovali s velkým odstupem.  „Nečistý” charakter profese způsoboval společenské odcizování.  Přítomnost kata mezi „spořádanými obyvateli” nebyla žádoucí, týkalo se to jak místa v kostele, tak i v krčmě.  Navíc kati dosti rychle bohatli, což ještě více  stupňovalo odpor k nim.  Dům kata se nacházel na okraji města, často vedle bydliště hrobaře, a nebo poblíž veřejných domů.  Společenský ostrakismus a omezení společenských funkcí se týkalo celé rodiny kata, což způsobovalo, že katovské povolání se dědilo tak nějak v důsledku tohoto odcizení.  Dokonce manželství byla uzavírána v okruhu katovských rodin.  Tím způsobem se vyvíjely katovské klany.  

Kladští kati
V 16. století mělo město Kladsko jako jediné v regionu vlastního kata.  První, který byl znám podle jména i příjmení Lorenz Volkmann, se v kladských pramenech objevuje kolem roku 1569.

Jedním z nejznámějších kladských katů byl Christopher Kühn, který v polovině 17. století vlastnil kromě katovny v Kladsku také Meisterei ve Vambeřicích, Radkově a možná také v Otmuchově, odkud pocházela jeho žena Anna Catharina Hildebrandt, dcera otmuchovského kata.  Podle pramenů se Kühn vydal na cestu zločinu a nedodržoval nařízení kladských městských úřadů.  

Podle záznamů v kladských zdrojích se městští kati zabývali také lékařskými službami, proti čemuž protestovali místní lazebníci, kteří obviňovali katy z fušeřiny.  Z tohoto důvodu městské úřady  propustily katy Christophera Kühna a Hanse Gottschalka.

Podrobnosti

Partnerská města představují formu partnerství mezi městy v různých zemích, které má za cíl kulturní, ekonomickou a informační výměnu. Účelem partnerství měst je spolupráce lidí nezávisle na státních hranicích. Počátek partnerství měst často tvoří osobní kontakty mezi jejich obyvateli. K navázání partnerství dochází podepsáním oboustranně vhodného dokumentu o partnerství. Nejdůležitějším východiskem takovéhoto partnerství je kulturní výměna, sdílení svých zkušeností, vyvíjení společných kulturních, sportovních a společenských iniciativ, spolupráce v oblasti osvěty, rozvoj turistiky a vzájemná propagace měst. Zveme k návštěvě webových stránek partnerských měst Kladska. Díky nim poznáte přednosti města, jeho aktuální kulturní a turistickou nabídku.

RYCHNOV
K slavnostnímu podepsání partnerské smlouvy mezi Kladskem a Rychnovem nad Kněžnou došlo 6. prosince 2008.

BENSHEIM
Smlouva o spolupráci mezi Bensheimem a Kladskem byla podepsána 17. června 1991.

NACHOD
Dohoda mezi městem Náchod a městem Kladsko byla podepsána v roce 1995.

CARVIN
Carvin je nejstarší partnerské město Kladska. Smlouva o spolupráci byla podepsána 10. května 1980.

FLERON
K slavnostnímu podepsání smlouvy o partnerské spolupráci došlo 22. května 1997 během Dnů Kladska.

RĂDĂUȚI
K slavnostnímu podepsání smlouvy o partnerské spolupráci došlo 12. srpna 2017 během Dnů pevnosti Kladsko.

LIMANOWA
K slavnostnímu podepsání smlouvy o partnerské spolupráci došlo 21. července 2018 během Dnů Limanowé.

Podrobnosti

Kladsko (Kłodzko) je nejstarší a největší město kladského regionu. Jeho rozvoj a význam v mnohém ovlivnila strategická poloha mezi údolím Kladské Nisy a Pevnostní horou (Góra Forteczna, 369 m n. m.). Od středověku bylo město komunikačním, obranným a obchodním centrem. Dějiny Kladska utváří společná historie Čechů, Němců a Poláků, katolíků, protestantů, Židů, řemeslníků, kupců, řeholníků a vojáků. Dnešní Kladsko je jedním z nejkrásnějších měst Dolního Slezska, je to kulturní a turistické centrum polsko-českého příhraničí. Vděčí za to minulým staletím, kdy se rozvíjelo na pomezí kultur, náboženství a profesí.

První zmínka o městě pochází z „Kosmovy kroniky české“. Stojí v ní, že v roce 981 zemřel otec. sv. Vojtěcha, český kníže Slavník, v jehož vlastnictví byl hrad nazvaný castellum Kladsko ležící na břehu Nisy. Archeologické nálezy a historické dokumenty týkající se dané oblasti však dokládají, že hrad na jantarové stezce mezi Polskem a Čechami musel stát mnohem dříve.

V 11. století se Kladsko stává předmětem častých polsko-českých sporů a střídavě je v rukou Piastovců nebo Přemyslovců. Roku 1114 dřevěný hrad celkově vypálil český kníže Soběslav, který již v roce 1129 staví hrad znovu, tentokrát částečně zděný. Na základě mírové dohody předává Boleslav Křivoústý 30. května 1137 Kladsko Soběslavovi, a na několik desetiletí se tak panství ocitá pod českou nadvládou. V roce 1200 je tu kromě hradu i trhová osada, dva kostely a nemocnice. Za vlády českého krále Přemysla Otakara II., mezi lety 1253–1278, je pak na místě původní osady na základě německého práva založeno město. Nejstarší dochovaný dokument s městskou pečetí pochází z roku 1305. Ve 14. století zasahují Kladsko četné katastrofy: epidemie, požáry a povodně, z nichž nejtragičtější postihla město v roce 1310. Padlo jí tehdy za oběť více než tisíc osob. I přes tyto potíže zažívá město ekonomický rozkvět, zejména díky tomu, že mu byla udělována další práva. V té době je v Kladsku jedna z nejlepších škol ve Slezsku a klášterní knihovna. Dochází k rozvoji řemeslnických cechů, kterých je ve městě již více než 30. Počátek 15. století je obdobím husitských válek. V roce 1428 město odolává nájezdům husitských oddílů, ale již roku 1453 se stává majetkem husitského krále Jiřího z Poděbrad. Ten v roce 1459 povýšil celou oblast Kladska na samostatné hrabství.

16. století je obdobím rozkvětu Kladska, ale rovněž érou častých povodní a požárů. V roce 1526 se město dostává pod vládu habsburské dynastie. O jeho rozvoj se nejvíce zasloužil kníže Arnošt Bavorský (od roku 1549). Ve druhé polovině 16. století se v centru města nacházelo 275 nemovitostí, včetně mnoha renesančních zděných domů. Než se Kladsko stalo jedním z dějišť třicetileté války (1618–1648) mezi katolíky a protestanty, žili ve městě téměř výhradně protestanti. Několik týdnů trvající obléhání Kladska vojskem válčícím na straně katolického krále Ferdinanda II. skončilo v roce 1622 kapitulací. Obrovské materiální i lidské ztráty uvrhly město na několik desetiletí do hluboké hospodářské krize. V té době se však do Kladska opět dostali jezuité. A díky nim zde vzkvétalo školství a intelektuální a kulturní život.

Další důležitou etapou v dějinách města byla první slezská válka (1740–1742) mezi Rakouskem a Pruskem.  Ve sporu o Slezsko zvítězil Fridrich II. Veliký, a roku 1742 se tak Kladské hrabství na více než 200 let dostalo pod pruskou nadvládu. Z Kladska se stalo posádkové město. Systém městského opevnění včetně pevnosti byl od té doby rozšiřován a zpevňován a v té době vznikl mj. donjon. Během napoleonských válek (1803–1815) Francouzi pod vedením Jérôma Bonaparta po několikaměsíčních bojích v červnu roku 1807 donutili obránce pevnosti kapitulovat, a to i přes její vynikající obranný systém. Kladsko však i nadále zůstává pod pruskou nadvládou. Ve druhé polovině 19. století se Kladsko začíná úspěšně rozrůstat za hranice městských hradeb, čímž ztrácí svůj čistě vojenský charakter. V té době vznikl mimo jiné vodovod (1886), byla sem přivedena železniční trať (1874) a bylo postaveno vězení (1887) a soud (1897). Tuto etapu přerušilo vypuknutí 1. světové války a později meziválečná krize. Městu se však velké dění vyhýbalo a život zde plynul celkem normálně.

Za 2. světové války bylo v kladské pevnosti zřízeno nechvalně proslulé vězení, kde byli drženi váleční zajatci a němečtí dezertéři. Od roku 1944 tam působila i zbrojovka koncernu AEG, která vyráběla součásti do ponorek (U-boot) a do raket V1 a V2. 2. června 1945 převzalo správu nad městem Polsko a většina německých obyvatel byla vysídlena. Z nejdůležitějších událostí poválečného období je třeba zmínit akci na záchranu starého města v letech 1958–1976 a tisíciletou povodeň z roku 1997. V noci ze 7. na 8. července 1997 v důsledku silných dešťů stoupla hladina Kladské Nisy o více než 8,7 m nad obvyklou úroveň a řeka zatopila ulice a zničila mnoho budov, zejména v okolí ostrova Piasek a ve východní části města.

Stopy mnohých z těchto událostí možná na první pohled nejsou patrné, jsou však v Kladsku přítomné. Atmosféru více než tisíciletého města můžeme pocítit téměř na každém kroku.

• Podle některých zdrojů v Kladsku v roce 1398 vznikl Floriánský žaltář (Psałterz floriański) – jedna z nejstarších památek polského písemnictví.
• V roce 1800 pobýval v Kladsku během své cesty po Slezsku John Quincy Adams, pozdější šestý prezident Spojených států amerických.
• Důležitým zaměstnáním místních obyvatel bylo pivovarnictví; v roce 1410 mělo až 190 domů právo vařit tento nápoj a do roku 1945 ve městě existovalo 8 pivovarů.
• V Kladsku se natáčela 18. a 21. epizoda slavného polského seriálu Čtyři z tanku a pes.

• sv. Vojtěch (956–997) – jeho otec Slavník byl v 10. století majitelem kladského hradu
• Arnošt z Pardubic (1297–1364) – první pražský arcibiskup a kancléř Univerzity Karlovy se narodil a je pochován v Kladsku
• Anna Zelenay (1925–1970) – kladská básnířka
• Emil Czech (1908–1978) – polský voják, který při dobytí Monte Cassina v roce 1944 odehrál na troskách kláštera mariánský hejnal

Podrobnosti

Při návštěvě Kladska můžete využít nejen historické atrakce, ale také se zúčastnit mnoha kulturních, sportovních a rekreačních akcí, které se po celý rok pořádají všude po městě.

V městském prostředí se takovéto události nejčastěji konají na hlavním náměstí, na náměstí pod mostem sv. Jana (vstup z ul. Daszyńskiego nebo Matejki), v Parku Strażackim (Hasičský park, ul. Traugutta), na stadionu (ul. Kusocińskiego) a na Kruczkowského sídlišti. Na koncerty, výstavy a divadelní představení zvou Kladské centrum kultury, sportu a rekreace (Kłodzkie Centrum Kultury, Sportu i Rekreacji), Muzeum Kladska (Muzeum Ziemi Kłodzkiej) a Centrum křesťanské kultury (Centrum Kultury Chrześcijańskiej). Koncerty vážné hudby se pořádají také v kladských chrámech. Mnoho atraktivních událostí probíhá v kladské pevnosti - jde jak o akce spojené s historií objektu, tak i o koncerty nebo sportovní akce v nevšedním prostředí. Zajímavé akce se konají i dále od centra, v Galerii Twierdza v ul. Noworudzka, kde sídlí i multikino.

Kladské centrum kultury, sportu a rekreace působí v historické budově bývalého hotelu Kaiserhof na pl. Jagiełły. Uvnitř najdete velký divadelní sál a galerii, komorní akce probíhají také v kavárně. Po mnoho let zde působí Kladský fotografický klub, který spolupracuje s českými kluby, s nimiž pořádá společné výstavy. Mezi nejvýznamnější akce pořádané KCKSaR patří Divadelní festival Zderzenie. Během letní verze v městském prostředí vystupují pouliční divadla. V listopadu do Kladska přijíždějí přední scénická představení z Polska i ze zahraničí.

Muzeum Kladska kromě stálé expozice a výstav zve i na vernisáže, komorní koncerty, přednášky a workshopy pro děti i dospělé. Konají se v historickém koncertním sálu, ve workshopové místnosti nacházející se v dřívější truhlárně a na muzejním nádvoří s úžasnou atmosférou. Každý rok zde probíhají zajímavé akce v rámci muzejní noci. Během ní lze shlédnou umělecké performance a nevšední instalace. Muzeum také pořádá procházky ulicemi města s hranými prvky a především v době letních a zimních prázdnin workshopy pro nejmladší.

Koncerty vážné hudby si nejčastěji můžeme vyslechnout v kostele Panny Marie Růžencové na Minoritském náměstí (plac Franciszkański), ale také v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí (plac Kościelny) a v kostele sv. Jiří a Vojtěcha v ul. Łukasińskiego.

Nejdůležitější akcí spojenou s historií města jsou srpnové Dny pevnosti. Konají se jak v samotné pevnosti, tak i a na přilehlých pozemcích. Během nich lze shlédnout útok napoleonských vojsk na město, navštívit vojenský tábor a tváří v tvář se setkat s kladským regimentem. Pevnost zve během celého roku na různá představení a terénní hry, některé spolupořádané Kladským rytířským bratrstvem.

Turisté znavení prohlídkou si mohou odpočinout a dostat se zpět do kondice na celoročním krytém bazénu v ul. Jana Pawła II. Kromě plaveckého bazénu se tu nachází bazén pro výuku plavání, dětské brouzdaliště, tobogán, vířivka, divoká řeka a švédská a parní sauna

Na stadionu je v letní sezóně otevřen venkovní bazén s volejbalovým hřištěm a dětským hřištěm a v zimní sezóně umělé kluziště.

Podrobnosti

Znakem Kladska je bílý český lev v červeném poli, se zlatou korunou a dvojitým ocasem. Tradice připisuje udělení městského znaku králi Přemyslu Otakarovi II. mezi léty 1253 a 1278. Je to nejstarší symbol města, který se objevuje už ve středověku. Neznáme přesné datum, protože se do dnešních dnů nedochovala zakládací listina nebo její opis.

Postava lva s dvěma ocasy vznikla jako replika znaku českého království, k němuž tehdy Kladsko patřilo. A hlavní město regionu se těšilo postavení královského města. Podobný erb má také druhé nejvýznamnější město regionu - Kladská Bystřice. Nejstarší dochované vyobrazení lva pochází z typáře městské pečeti Kladska ze třetí čtvrtiny 13. století.

Erbovní legendy

Znak Kladska, který představuje lva, městu udělil Přemysl Otakar II. z Čech jak dar za jeho často projevovanou sílu a vytrvalost. Lev ovšem na místo dorazil bez ocasu. Na žádost města o povolení k opravě král přikázal, že lev má za ztracený ocas dostat dva, což se také stalo.

Vlajka Kladska má podobu dvou vodorovných pásů: žlutého a červeného. Byla ustanovena usnesením městské rady z roku 1990. Vyvěšuje se při příležitosti místních slavností, setkání partnerských měst.

Současný hejnal pochází z roku 1998 a jeho autorem je Stanisław Dąbrowski. 

Podrobnosti

Kladsko je jedno z nejkrásnějších měst Dolního Slezska s bohatou historií přesahující 1000 let, během níž zde stopy své přítomnosti zanechali Češi, Němci a Poláci. Tyto tři kultury ovlivnily rozvoj města, jeho ekonomický a společenský život a také jeho podobu a charakter. Úžasná architektura, památky, umělecká díla, magická místa a současné události – to vše dnes tvoří jedinečnou atmosféru Kladska – pohostinného, otevřeného a přátelského města. Zveme do Kladska!

Správní hranice města vytyčují:

• na severu ústí Stěnavy do Kladské Nisy
• na východě sestupují do údolí Jodłownika na hranicí Mariańské Doliny a Wojciechowic, a následně probíhají přes hřeben oddělující se od Kłodzké Góry v Bardských horách, dál se táhnou po Owczí Góře, přes kulminaci sestupují do údolí Jaszkówki, na hranici s Jaszkowou Dolnou
• na jihu probíhají podél okraje výrazné terasy údolí Kladské Nisy, až po ústí Białé Lądecké. Odtud na jihozápadě po úbočí Czerwoniaka přechází do údolí Bystrzyce Dusznické na hranici Starého Wielisławu a Książka. Pak nahoru podél Bystrzyce Dusznické do Zagórza.
• na západě se táhnou přes rozsáhlou plošinu vedle Mikowic do Leszczyn

Kladsko je důležitý železniční a silniční uzel. Město má přímé železniční a autobusové spojení se všemi většími městy v Polsku.

Významné silniční spojení:

• státní silnice č. 8 (Vratislav - Kladsko - Kudowa),
• státní silnice č. 33 (Kladsko - Mezilesí),
• státní silnice č. 46 (Kladsko - Opolí),
• státní silnice č. 381 (Kladsko - Valbřich),

Nejbližší letiště:

• Vratislav (80 km),
• Praha (220 km),

Nejbližší hraniční přechody:

Automobilové přechody
Z Kladského regionu vedou v hranicích kladského okresu do České republiky tři silniční hraniční přechody dostupné pro mezinárodní automobilovou dopravu.

• Kudowa Słone - Náchod
• Boboszów - Dolní Lipka
• Tłumaczów - Otolice

Železniční přechod
Jeden přechod dostupný pro mezinárodní železniční přepravu se nachází v Mezilesí a probíhá přes něj železniční magistrála Vratislav - Praha.

Přechod pro pěší
Na území kladského okresu se nachází také několik přechodů dostupných pro turistický pěší příhraniční provoz.